Adventní rozjímání

Marek Řezanka

Zrození Krista není o výlohách,

ani, kdo více velkých darů koupí.

Oslavy chystá, kdo rozprodal Boha,

v konzumu, chycen, na emoce skoupý.

Zvláštní jsou svátky, jež se nyní blíží,

pro řadu lidí chudé, bez hostiny.

Život je krátký, doprovázen kříži,

po blesku úder rozezní kraj stinný.

Ačkoli doma, vlastně na útěku

spěcháme někam, kde jsme sobě cizí.

Člověče, zpomal, tvůj shon je jen k vzteku.

Co že nás čeká? Štempl po revizi.

Třebaže v šatech, nahota nás vítá,

košile bílá rychle barvu mění:

Jenom nás mate – z nejistoty šitá.

S narkózou zbyla díra po umění.

Namísto péče po krvi se volá,

namísto slova vládnou spíše pěsti.

„J´ Accuse“ zní v dešti, byť je mrtvý Zola.

Placený kompars křepčí na náměstí.

Co chtějme dávat? Lásku, která spojí.

Zatím jsme střepy po stech fragmentací.

Vyčteme z kravat něco o postoji?

Nenávist štěpí, až se nicka ztrácí.

Svíčka, jež hoří v jinak zchladlé hrudi,

naději živí, která zaplápolá.

Bez ní jsme choří – bez ní srdce studí.

Bez ní jsme živi méně nežli zpola.

Prý není chvíle vhodná k rozjímání.

Jenže se zřítí, kdo se nezastaví.

Seberme zbylé síly – ať nás chrání

před vlnobitím. Najděme svět: Zdravý…

Namluveno: http://www.muamarek.cz/files/mp3/adventni-rozjimani.mp3